Svátek Svatýho Valentýna

Možná neuškodí se na celou věc podívat střízlivýma očima. Tak za prvý vůbec nevíme proč by měl bejt Valentýn svatej, protože v kartotéce katolický církve není nikde o jeho blahoslavení(o tomhle bizarnim procesu někdy příště) žádnej záznam. A za druhý – není vůbec jasný, koho tím legendárním Valentýnem vlastně myslej. Některý prameny hovoří o knězi z Říma, jiné o biskupovi z Interamny (dnešní Terni) a existuje i verze o jakymsi mučedníkovi z některé ze severoafrických římských kolonií.

Taky ohledně jeho údajných skutků panuje dost nejasností. Najdeme mezi nima klasický křesťanský klišé s navracenim zraku, léčenim padoucnice (Ian Curtis by řekl epilepsie) nebo dny. Ale kde je ta láska, romantika, sex a vůbec? Až později (někdy kolem 14. století) si totiž nějaký obratný fabulátor vycucal z prstu povídačku o římských vojácích, jež měli od císaře Claudia II. zakázaný se ženit, ale vzdorovitý Valentýn mladé páry přesto oddával. Obligátně byl pak zatčen a sťat. Odsud tedy historka o mučednictví sv. Valentýna ve jménu lásky.

Den sv. Valentýna, jak jej známe v současnosti, se začal slavit až ve 40. letech 19. století v Anglii a už tehdy šlo o prvoplánovej business dnes už neznámejch výrobců přáníček. Celýho nápadu se ale ujala jistá Esther Howlandová, dcera významnýho americkýho knihkupce a papírníka, která dostala valentýnku od anglickýho obchodního partnera jejího otce. Poznala ohromnej potenciál rodícího se obchodního segmentu a začala importovat přání, květinový dekorace a další nesmysly do Nového Světa. Odtud vedl už jen krůček k první opravdu masový produkci valentýnských přání z papíru bohatě zdobenýho embosovanym dekorem.

Jak to bylo dál je už asi všem jasný. Do rozjetýho vlaku začali naskakovat výrobci čokolády, cetek a plyše aby na nás zaútočili mantrou, že nejlepším důkazem lásky je utratit co největší majlant za co nejzbytečnější pitomost. A nebudu se vůbec namáhat s nějakou genderovou korektností, protože je prostě fakt, že zejména přítelkyně sehrávající etudy na téma Velká očekávání, jsou bezděčnejma kolaborantkama tohohle hloupýho cirkusu.

Co kdyby to bylo aspoň jednou obráceně. Chtěl bych, aby letos koupil něco Swarovski pro mě, od mojí holky. Doufám, že ho voholí.

Pokud se nemůžete rozhodnout, zda Vás konzumní orgie na téma plyšových medvědů a čokoládové kardiologie prostě jenom nudí nebo byste nejradši to okřídlený nudistický batole poslali zpátky do nebíčka pěkně zvostra, vykašlete se na to a přijďte tenhle svátek oslavit tak, abyste z toho taky něco měli. Nevázanej sex, kocovinu, pár telefonních čísel nebo aspoň vokno. Black Valentines Party, kde jinde, než v kostele.